Test Hondy XL650V TransAlp
Test píšu po jednom kalendářním roce v sedle Alpa, za který jsem stihl absolvovat necelých deset tisíc kilometrů a uskutečnit na něm i nějakou tu delší cestu.
Musím se přiznat že Transalp mě v myšlenkách dráždil už od dob kdy jsem prvně viděl žhavé výstřely. V době, kdy bych teoreticky měl finance na model 600 vyšla ale Honda na světlo světa s mnohem krásnějším (ale i drahým) modelem 650 . Navíc mě chytaly závodnické chutě a na rovinu se přiznám... udělal jsem moc dobře, že jsem po CB koupil právě SV 650S. Ta zkušenost se sportovní motorkou je k nezaplacení. Ne že bych se na ní naučil jezdit zatáčky na koleno nebo něco podobného - pomohla mi úplně v jiném smyslu. Už vím, že i když se mi sportovní motorky líbí, nechci je!
Nechci se krčit, mít pocit že mi je malá, nechci mít bolavé zápěstí, nechci se trápit když si za mě přisedne někdo větší a těžší než 160-ti cm holčina a nalehne na mě. Nechci nadávat na stav českých vozovek a vybírat trasy jen podle kvality asfaltu a hlavně si nechci nalhávat že tohle vše mi vlastně nevadí.
Ergonomie
Jezdec
Narozdíl od SV je Alp pro mou postavu (necelých 190 cm) téměř stvořen. Prolisy na kolena jsou teda jen jen, vše ostatní nemá chybu. Vzpřímený posaz, široká a vysoká řidítka... na téhle motorce jsem pánem situace a stále mám přehled co se děje kolem mě. Když se teď svezu na CB, připadá mi že sedím na nervózním ratlíkovi. Jede sice stejně rychle ale člověk to musí strašně točit, pořád řadit a navíc na tom neuvěřitelně fouká, divně se to chová v zatáčkách, nohy mám strašně pokrčený, drncá to...
Při jedné vyjížďce jsem také měl tu čest po roce na chvilku opět okusit SV650S (kámošovo). Uzounká řidítka kdesi pode mnou. Vlastně celá motorka byla uzounká a kdesi pode mnou. Pevná a tvrdá, přesná v zatáčkách, brutálnější na akceleraci (i když ne o tolik jak jsem si myslel). Musím ale říct že jsem ani na okamžik nezapochyboval zda jsem udělal přestupem na TA dobře.
Tranďák mi prostě sedí.
Když už jsme u sezení tak jednu výhradu mám. Na rozdíl od SV kde mě na dlouhých cestách (obzvláště pokud jsem musel jet někde opravdu pomalu) bolelo zápěstí, za krkem, záda, zadek, a nohy... na Hondě mě bolí jen zadek. Když jsme jeli ve dvou dnech dohromady tisíc km (žádné dálniční přesuny), měl jsem toho chvílemi fakt dost. Tím jak bolí jen zadek tak se na to soustředím a vnímám to ještě víc než na jiných moto. Myslím že gelové sedlo by bylo krokem správným směrem. Jen sehnat výrobce.
Spolujezdec
Teď by měly zahrát fanfáry... myslím že v tomhle směru Alp vyniká. A to hodnocením jak ze strany spolujezdce, tak řidiče. Je pravda že se stokilovým tátou nemůžu mít horní kufr, bo mi pak tátovo břicho vytváří ze zad luk. Pokud však jde o jízdní vlastnosti, je úchvatné jak málo jsou ovlivněny. (Až na detail že sedím o dvacet centimetrů níž :-D )
S jakýmkoli jiným spolujezdcem už jízda nemá chybu. Nezáleží jestli je to bratránek se svými 195 cm, nebo 160 cm slečna která při nasedání musí v případě přítomnosti horního kufru ovládat cvik zvaný rozštěp aby nasedla... Jakmile usednou (a klidně se opřou o kufr zády) skoro se jich nezbavíte. Honda se opravdu předvedla a pokud nesrovnáváte s nesrovnatelnym (Gold Wing apod.), myslím že málo kde si takto spolujezdce hýčkají. A to neodvozuji jen z reakcí těch co za mnou seděli. I v testu Motoráje kde porovnávali Alpa, V-Stroma, XT a možná ještě nějakou moto, se všichni shodli že jakmile bylo třeba převézt osobu navíc, nejraději (jak jezdec tak spolujezdec) jeli právě na Transalpu.
Cestovní tempo
Spodní hranice na tomto stroji prostě neexistuje. Je možné jet půl dne jako doprovod pionýra čtyřicítkou a (krom psychické) žádnou újmu na rozdíl od SV neutrpíte. Horní hranice delší jízdy je pro mě 150. Dálniční přejezdy tedy frčím svižných 130 - 150, což je právě tolik kolik od motorky požaduji. Mimo dálnice se pak ještě před platností šnečího zákona má rychlost pohybovala v rozmezí 110 - 140 (rychlost se úměrně zvyšovala s najetými kilometry a mou chutí už dorazit do cíle). Nyní se snažím jet do těch 110 km/h. Kdo tedy tvrdí že ho novela zákona nijak nepostihla, tak mě jo :-(. Nic méně zatím se bezbodová dieta daří. Osobní maximum mám asi necelých 180, ale nikdy jsem nebyl pro mučení motoru na hranici červených tak to třeba umí víc.
Motor
Přechodem z SV mi bylo jasné že přijdu o dravost a top výkon. Realita prokázala, že ano. Na druhou stranu jen o takové množství, které veškeré ostatní vlastnosti tohoto stroje hravě doplňují a tak opravdu nemám důvod ke stížnostem. Co od něj chci, to umí. Pořád krásně Véčkově brumlá, dá se s ním jet už od nějakých 3 tisíc otáček a ve 140-ti na dálnici umí svižně zrychlit na 160. Co si víc přát. Převodovka je pěti kvalt a to pro mě spolu s širokým pásmem použitelných otáček v praxi znamená, že nemusím pořád řadit.
Při jízdě ve dvou je samozřejmě znát, že se mezi nohama nepřevaluje superblackbirdí stádo a dynamika jízdy se zhorší a na předjíždění je třeba více místa. K tomu není co dodat. Pokud je tohle problém který nepřekousnete, poohlídněte se někde jinde. Podle mě to není nijak špatné, jen je zkrátka poznat rozdíl.
Spotřeba mě toršilinku zklamala. Je to tím, že SV si bralo opravdu málo. Jezdím asi o půl litru na sto dráž - tedy cca za 5,5 až 6 litrů. Také spotřeba na dovolené bohužel neklesla o tolik kolik jsem doufal. Zde to ale bylo ovlivněno bočními kufry. Směrem na Elbu a zpátky si Alp popíjel mezi 4,7 až 5,5 l. Na 4 litry jako CB nebo SV jsem se nikdy nedostal.
Vibrace. Ano jsou tu a mění se s otáčkami. V nízkých skoro nejsou, nad 5 tisíc vzrůstají. Nejsou ale vůbec nijak nepříjemné (alespoň pro mě) ani na dlouhých cestách a spíše podtrhují V-charakter motoru.
Pokud píšu o charakteru musím se ještě zastavit u zvuku. Ano je krásnej a je škoda, že dost seškrcenej originální koncovkou. Často jsem míval laďákové záchvaty, ale po svezení na SV s koncovkou Leo Vince si nějak nejsem jist. Ten hukot je hroznej a nedovedu si představit jak bych to snesl třeba týden od rána do večera. Fakt nevím.
Podvozek
Majitelé si upravují přední vidlice (šrouby které více tlačí na pružiny, aby byly tužší), protože se jim zdají příliš měkké. Já potvrzuji jen to že jsou měkčí (nic co bych od cestovního endura nečekal). To že příliš alespoň při jízdě na asfaltu nijak neregistruju. Nic méně v terénu už se mi stalo že šel předek na dorazy a to jsem mimo asfalt amatér. Do budoucna tedy u kolonky progresivní pružiny visí otazník. Uvidíme.
Když už jsme u podvozku, můžu jen dodat, že přechodem z SV jsem rozhodně nevyfasoval bláto na kolech které by se kroutilo v každé zatáčce. Zatím jediným omezením při naklápění v zatáčkách je můj mozek.
Brzdy
Skoro bych řekl že lepší brzdy jsem nikdy na motorce neměl. Jestli vše, tak tohle jsem opravdu nečekal. Na ovládání stačí používat jen dva prsty a motorka brzdí přesně tak jak moc silně mačkáte brzdovou páčku. I kámoš při výměně s SV byl překvapený.
Ovládací prvky a to další
Ze začátku na mě přepínače u rukojetí působily trošku levně - jsou úplně shodné s těmi, které měl kámoš na Varaderu 125. U SV jsou řekl bych designově lépe zpracovány. Na funkci to ale nemá vliv (ani na funkci rostlináře) a tak z hlediska účelu - jsou bezchybné.
Na palubní desce místo kontrolek proti Suzuce přibyl teploměr a palivoměr. K prvnímu nemám připomínek, o druhém by se dalo spekulovat. Ve svém pásmu se pohybuje celkem podivně. Z auta jsem zvyklý, že se pohyb palivoměru zrychluje a tak když už je v půlce, mám ve skutečnosti asi třetinu. U Alpa je to jinak. Přihlédnu-li k tomu, že nádrž je na 19 litrů a spotřeba do 6ti litrů, vyjde mi dojezd něco přes 300 km. V praxi to "prožívá" ručička následovně. Prvních 100 km ukazuje plnou. Dalších 100 km přeběhne celou stupnici až k nule a tam tak nějak zůstane. Vzhledem k mé nervové soustavě se mi tedy ještě nestalo, že bych tankoval víc než 16 litrů. Ručička navíc při brzdění a naklonění motorky vpravo povyleze - při opačných situacích poklesne. Závěr tedy je, že se dá podle stavu ručičky určit jak na tom zhruba jste, ale ta nejdůležitější - dojezdová fáze je absolutně neodhadnutelná. Zlatá kontrolka u SV!
Přesedláním došlo ještě k dalším z měnám. Přišel jsem o trip A a B a zbylo mi jen jedno vynulovatelné počítadlo kilometrů a přibyly hodiny, které jdou opravdu přesně a bez zapnutého klíčku je nelze přenastavit, přitom ale čas ukazují neustále. Díky za ně!
Světla
Pro případ že by světlo svítilo moc jsem přes něj dal mřížku a svítím teď čtverečkovaně. K jeho (i tímto lehce omezeným) výkonům ale nemám výhrad. Navíc musím ocenit přítomnost kolečka kterým lze snadno výškově nastavit (a to se při nočním návratu v plné polní z Elby opravdu hodilo).
Hlavní stojánek
Sériově není dodáván, ale můj Alp už ho má. Spokojenost s tímto zařízením je 99%. To jedno procento je když jsem o něj škrtnul při přejezdu obrubníku a málem přeletěl řidítka. Jeho montáží se totiž trochu sníží světlá výška. Pro domácí servis, stříkání řetězu a parkování motorky aby zabrala co nejméně místa je nenahraditelný.
Místo pod sedlem
Pokud jde o místo, tak si nemohu stěžovat. Horší je to s dostupností. Sedlo se nijak neodklápí, ale rovnou vyndává skoro jak u Jawy 350. Problém je že když mám horní kufr tak nemůžu sedlo dostatečně posunout dozadu aby se vyvléklo z držáků. K tomu jsem namontováním bočních kufrů znemožnil přístupu k zámku sedla. Na dovolenou proto pod sedlo dávám jen věci, které opravdu neplánuji denně používat. Musím totiž sundat levý kufr abych mohl odemknut, horní kufr aby šlo vyndat sedlo, o případných zavazadlech připevněných pavoukem na zadní části sedla ani nemluvím.
Ochrana posádky
Dalo by se to shrnout do věty kterou řekl bratránek po 5ti kilometrech kdy mi půjčil mou bývalou 350 a prvně se svezl na Tranďákovi. "Teda na tom je hic - ono tam vůbec nefouká!" Teprve po svezení na zmíněné Jawce, SV nebo CB jsem si opravdu uvědomil, že už jsem schovanej skoro jako v autě. V parných letních dnech je to trošku ke škodě, nic méně na cestách bych kapoty občas líbal ;-). A když mi na Elbě byla po ránu v kraťasech a mikině trošku zima na kolena, stačilo trochu roztáhnout nohy a z průduchů v kapotáži na ně krásně foukal teplý vzduch od chladiče. Takže s kapotami také spokojenost. Nemluvě o jejich sexy křivkách, ale to už tu dál probírat nebudu abych nebyl za úchyla :-D Jedinou výtku si zaslouží přední kolo, které zcela přesně cáká při průjezdu loužemi na boty.
Vliv zavazadel na jízdu
Cestovní enduro nemá to první slovo jen pro legraci. Taky Alpa jsem si nekoupil kvůli tomu abych s nim jezdil na nákupy, ale kvůli dovoleným v jeho sedle. Proto jsem taky s touto recenzí počkal až nějakou uskutečním a budu tedy moct popisovat jak se choval při tom, kvůli čemu mi říká pane (a já mu za jeho služby Milášku ;-) ). Do Itálie jsem ho proto narval třemi kufry, nějakými věcmi na zadním sedadle, tankvakem a dvěma kapsami s kanystříky po 3 litrech vody na padáku. Někteří lidé si ze mě kvůli tomu dělali srandu, a já uznávám že jsem to přehnal. Nic méně jsem opravdu nestrádal a připadal jsem si že takhle můžu jet kamkoli. Takto naložen jsem ke své spokojenosti nezaznamenal sebemenší vliv na jízdní vlastnosti. Snad až na to než jsem si zvykl že nejsem tolik širokej jak se obávám a na zacpané dálnici se protáhnu o půl metru užší mezerou než jsem si původně myslel.
Offroad
Mé mimoasfaltové ježdění má rozporuplné fáze. Po koupi jsem stále více a více zjišťoval co je možné a do toho přišlo několik okamžiků, které mi v hlavě utvářeli i takové myšlenky jako raději koupit krosku na vyřádění. Příkladě uvedu věci všem offroadistům uplně samozřejmé, leč pro mne dosti deprimující: Tahání 200kg motorky z potoku sám uprostřed lesa, lehké ulehnutí v jehličí a poslední smutné zalehnutí na pravou nohu na asfalto kamenité cestě. Právě to mne mrzelo nejvíc, bo se motorka poškrábala a k tomu skoro na rovině při blbym přejezdu zarostlého středu.
Když si uvědomím kolikrát jsem už měl namále a motorka to tak nějak sama zvládla, přijde mi takováhle pitomost fakt líto. Nic méně aktuálně obouvám do Mitas E-07 i předek, takže hodlám i nadále užívat ALLROAD vlastností tohoto stroje. Je mi jasné že nikdy nebudu jako býval Meoni a to co jsem jel na dovče nabalenej kuframa zvlád i táta s CB. Ale já to dal ve stupačkách a třikrát rychlejc :-D
Závěr
Tohle není chvalozpěv na nejdokonalejší motorku, která kdy byla vyrobená a kterou si každý musí koupit bo přece žádná lepší není. Tohle jsou mé aktuální pocity ze stroje, který mi slouží druhou sezónu. Nevím jestli mi nerupne v hlavě a za rok ho nebudu chtít prodat. Stejně tak ale za rok můžu nechat motorkaření. Právě teď mám ale pocit, že s Alpem chci nějakou tu sezónu ještě prožít.
Je to totiž motorka, na které si v zatáčkách můžu připadat jako Valentino Rossi (při překlápění mám pocit že něco dělám a fakt si to užívám - není to takové skoro nepovšimnuté i když ultra jisté a pevné projetí jako na SV...),
na polňačkách můžu stoupnout do stupaček a cítit se s prohrabujícím se kolem jako Ivo Kaštan na Dakaru a na dovolené s nabalenými zavazadly jako Igor Brezovar. Nebo možná jako Meli - cestovatel ;-).
Ohlížení a mávání hezkých slečen kterých se mi dostávalo na SV taky neubralo na intenzitě, poklepávání na čelo když si čistím gumy překlápěním ze strany na stranu dokonce ještě zesílilo.
Ale hlavně! Nemusím se zajímat jestli už je silnice z Věže na Humpolec opravená a rozbité okresky kde je toho tolik k vidění jsou jednou z nejpříjemnějších pasáží jakékoli cesty. Můžu sbalit věci a vydat na Sever, Jih, Západ i Východ. A taky bych moc rád.
Takže... jak to, že si ho ještě nejdete objednat? ;-)